Na internetu je spousta videí z různých druhů lidské činnosti a v neposlední řadě i z rybařiny. Občas se na některá dívám. Některá jsou zajímavá více, některá méně.                                                                                                                                                           

Jedno z těch, které mě zaujalo nejvíce, je ukázka, jak asi má vypadat ten skutečný sportovní rybolov bez ohledu na použitou rybolovnou techniku. Toto video obsahuje vše, co podle mě má být přítomno při té základní rybařině. Ať už pocity v samotném člověku (očekávání, napětí, vyplavující se adrenalin při záběru a samotném zdolávání ryby) nebo ta úžasná a nádherná příroda kolem něj a ... nakonec ta pravá třešnička na dortu - ulovení ryby, vpravdě královny (krále?) řeky.                                                                       

Od začátku do konce jsem tento skutečný příběh přímo hltal, skoro nedýchal a prožíval s člověkem, který toto natočil a považuji ho za OPRAVDOVÉHO rybáře.

Dívejte se a obdivujte : http://www.youtube.com/watch?v=xreZfeoN0Zs

Na konci července jsme měli možnost zúčastnit se desetidenní rybářské dovolené v Norsku. Rozhodnutí padlo někdy v zimě, kdy byla naše rybářská abstinence na vrcholu a tak se tedy stalo.

Na cestu dlouhou 2 300 km jsme se dlouho připravovali, až jsme zapomněli některé věci. Ty sice nebyly důležité, ale trošku nám chyběly. Cesta do středního Norska, kraj Sor-Trondelag, nám trvala 35 hodin. Jeli jsme přes Německo, Dánsko, kousek Švédska a Norsko a bylo to úmorné. Na cestě byly naplánovány dva trajekty (Rostock,Německo-Gedser,Dánsko a Helsingor,Dánsko-Helsingborg,Švédsko). Na tyto trajekty jsme skoro nečekali a přepravili se bez problémů.  Pepa a Vašek však cestu tam už absolvovali a bez jejich zkušeností bychom tam nedojeli. Příhody po cestě (šlápl jsem na odpočívadle do ..., "díky" mé kuřácké vášni jsem málem zapálil ručník v člunu a poté na cestě zpátky matraci v autě) až po téměř nerozebíratelné spojení dvou nestejně horkých hrnců, které jsem v chatě dal do sebe a pak na ně pustil studenou vodu (ten větší, teplejší se zmenšil) nebudu dále rozebírat. Nevěděl jsem co se mnou houpavé moře udělá a z toho jsem měl trochu obavy. Kupodivu mi bylo špatně jen dvakrát. Jednou na prvním trajektu, který se nakláněl úplně neuvěřitelně. Nádobí v kuchyních padalo a řinčelo a Pepa říkal, že to ještě nezažil. Podruhé po první jízdě ve člunu, ale pak už se to ve mně upravilo.                                                                                  Centrem našeho rybářského snažení se stal Vingsand, malá vesnička s rozesetými chaloupkami na okraji malého fjordu. Ubytování bylo perfektní. Co ovšem nebylo perfektní, bylo počasí. Přivítala nás zatažená obloha a zima. To by nebylo k divení, nicméně 12°C na konci července skoro po celou dobu pobytu nebylo nic moc. Také skoro pořád foukal silný vítr. Od 7m/s do 13m/s a člunem se nedalo pořádně vyjet dál na volné moře. Jeden den se nám to podařilo. Bylo jasno a skoro bezvětří, ale aktivita ryb byla mizivá. Po příjezdu jsme pár dní pilkerovali.Z jednoho člunu všichni čtyři. Byla to dost dřina. Do 50 m hloubky to ještě šlo. Ale na 80 metrech to už byla otročina. Navíc díky větru byl velký proud a na pilkery  jsme museli používat ještě další olověné zátěže (80 - 100g). Úlovky také nebyly nic moc. Sem tam treska obecná, mník brosma a mník mořský. Na makrelové návazce jsme v hloubce do 20 m chytali makrely a malé kelery. Po čtyřech dnech se nám to omrzelo a začali jsme zkoušet vláčení. Hlavně jigy. Nikdy jsem nechytal na těžší hlavičku než 10 g a tam bylo třeba použít hlavu 30 - 50g. Klidně by se hodila i 80gramová, ale tu jsme neměli. Vláčení už nebyla taková dřina a počet úlovků se zvedl. Narazili jsme na místo (hloubka 10-15m), kde se zdržovaly tresky obecné a hlavně polaci. Souboje s nimi byly neuvěřitelné. Po záseku polak vyrazil ke dnu a snažil se dostat do chaluh a tam se osvobodit. Byl to velmi adrenalinový zážitek. Nicméně počasí nám celkově nepřálo a tak množství a velikost úlovků bylo pod moje očekávání. Nicméně jako zkušenost s jiným typem rybařiny než se provozuje tady u nás, byla velmi poučná. A když to bralo (což ovšem zase nebylo tak často), tak jsme se dobře bavili.                                  

Musím ovšem zmínit nádhernou přírodu severu. Skalnaté podloží vytváří úplně odlišný ráz krajiny než u nás. Většina stromů jsou borovice, bojující o svůj život na kouscích zeminy mezi skalami. Mezi nimi rostou lány přesliček. Skály kolem fjordů a ostrovy jsou téměř holé, porostlé jen lišejníky, sem tam nějaký menší strom. Moře je tak čisté, že je vidět tak do 7-8 metrů hloubky. A co víc, i když je mezi přílivem a odlivem rozdíl asi 2,5 metru, není nikde, opakuji NIKDE, vidět ŽÁDNÝ odpad. Nikde jsem na břehu neviděl žádný, byť i malý papírek, obal od něčeho. Ani jednu plastovou láhev ! Ty tam jsou vratné. Kdyby tomu tak bylo i u nás. Nicméně přece jen jeden obal jsem našel. Zůstal jsem nad ním stát v údivu, ale pak jsem si uvědomil, odkud jsem. A začal jsem se stydět. Byl to český obal od oplatku Dellisa. Někdo si tento vý(dobytek) civilizace dovezl až od nás a tam ho sprostě vyhodil. Sakra, proč ??? Toto mě velmi mrzelo. Víc než to, že jsme sice ryby nachytali, i když jen menších velikostí.                                                                                                                                                                                                Očekávané trofejní úlovky nám zůstali skryty v hlubokých vodách Norského moře. Celá cesta proběhla bez větších problémů a zpátky se jelo o něco rychleji. Byla to moje první větší zahraniční výprava za neznámými rybami a cením si toho, že jsem tam jel s lidmi, které znám a které mám rád. Snad se nám někdy znovu podaří vyjet do jiných krajů za neznámými rybami, které tady nemáme a znovu poznat to, co se nám tady u nás poznat nepodaří.

Nejsem specialista na kapry a už vůbec ne velké. Podařilo se mi však na letos na Svratce chytit mého životního. Měl 74 cm a byl(a) plný(á) jiker. Neboli to byla "ona". Doufám, že si plave dále a její potomstvo obohatí vodu,ve které žije.

Když se jede na závody, musí se naložit auto. Když se naloží auto, tak se jede. Když se přijede na závodní úsek, musí se auto vyložit. Když se vyloží, může se chytat. Když se chytá, závodník se na to musí připravit. Když se připraví, chytá, ale musí taky mít kde spát.