Čím víc jsem starší, tím víc si uvědomuji jednu věc. Potkal jsem mnoho lidí. S některými jsem se shodl, s některými jsem vycházel a vycházím normálně. Jiné budu mít pořád rád. Někteří mě však velmi zklamali. Nebylo jich mnoho a nemuselo to tak být. Některé jsem však ani doopravdy poznat nemusel. Přesto se na ně nezlobím. Jen je mi tak trochu nostalgicky. Jaké to mohlo být, kdyby se naše vztahy nepokazily. Bohužel se to už nedá napravit.

Kdo mně však nikdy nezklamal, byly ryby. Když jsem na ně šel, většinou jsem chytil. Když jsem nechytil, snažil jsem se aspoň zahlédnout, jak vyskočí z vody, seberou něco na hladině nebo nějaká malinká rybička poplave kolem břehu. A když nebyl ani náznak záběru a já po lovu odcházel od vody, věděl jsem, že ryby tam jsou a vždycky budou. Počkají na mě, až zase přijdu a budu s nimi až do konce svých dnů.

Jiří Vitásek, konec července 2011