V červenci se konalo Mistrovství České republiky v LRU-feeder na Labi v Mlékojedech u Litoměřic. Náš tým se účastnil s velkým úspěchem.

Více zde :

Na konci července jsme měli možnost zúčastnit se desetidenní rybářské dovolené v Norsku. Rozhodnutí padlo někdy v zimě, kdy byla naše rybářská abstinence na vrcholu a tak se tedy stalo.

Na cestu dlouhou 2 300 km jsme se dlouho připravovali, až jsme zapomněli některé věci. Ty sice nebyly důležité, ale trošku nám chyběly. Cesta do středního Norska, kraj Sor-Trondelag, nám trvala 35 hodin. Jeli jsme přes Německo, Dánsko, kousek Švédska a Norsko a bylo to úmorné. Na cestě byly naplánovány dva trajekty (Rostock,Německo-Gedser,Dánsko a Helsingor,Dánsko-Helsingborg,Švédsko). Na tyto trajekty jsme skoro nečekali a přepravili se bez problémů.  Pepa a Vašek však cestu tam už absolvovali a bez jejich zkušeností bychom tam nedojeli. Příhody po cestě (šlápl jsem na odpočívadle do ..., "díky" mé kuřácké vášni jsem málem zapálil ručník v člunu a poté na cestě zpátky matraci v autě) až po téměř nerozebíratelné spojení dvou nestejně horkých hrnců, které jsem v chatě dal do sebe a pak na ně pustil studenou vodu (ten větší, teplejší se zmenšil) nebudu dále rozebírat. Nevěděl jsem co se mnou houpavé moře udělá a z toho jsem měl trochu obavy. Kupodivu mi bylo špatně jen dvakrát. Jednou na prvním trajektu, který se nakláněl úplně neuvěřitelně. Nádobí v kuchyních padalo a řinčelo a Pepa říkal, že to ještě nezažil. Podruhé po první jízdě ve člunu, ale pak už se to ve mně upravilo.                                                                                  Centrem našeho rybářského snažení se stal Vingsand, malá vesnička s rozesetými chaloupkami na okraji malého fjordu. Ubytování bylo perfektní. Co ovšem nebylo perfektní, bylo počasí. Přivítala nás zatažená obloha a zima. To by nebylo k divení, nicméně 12°C na konci července skoro po celou dobu pobytu nebylo nic moc. Také skoro pořád foukal silný vítr. Od 7m/s do 13m/s a člunem se nedalo pořádně vyjet dál na volné moře. Jeden den se nám to podařilo. Bylo jasno a skoro bezvětří, ale aktivita ryb byla mizivá. Po příjezdu jsme pár dní pilkerovali.Z jednoho člunu všichni čtyři. Byla to dost dřina. Do 50 m hloubky to ještě šlo. Ale na 80 metrech to už byla otročina. Navíc díky větru byl velký proud a na pilkery  jsme museli používat ještě další olověné zátěže (80 - 100g). Úlovky také nebyly nic moc. Sem tam treska obecná, mník brosma a mník mořský. Na makrelové návazce jsme v hloubce do 20 m chytali makrely a malé kelery. Po čtyřech dnech se nám to omrzelo a začali jsme zkoušet vláčení. Hlavně jigy. Nikdy jsem nechytal na těžší hlavičku než 10 g a tam bylo třeba použít hlavu 30 - 50g. Klidně by se hodila i 80gramová, ale tu jsme neměli. Vláčení už nebyla taková dřina a počet úlovků se zvedl. Narazili jsme na místo (hloubka 10-15m), kde se zdržovaly tresky obecné a hlavně polaci. Souboje s nimi byly neuvěřitelné. Po záseku polak vyrazil ke dnu a snažil se dostat do chaluh a tam se osvobodit. Byl to velmi adrenalinový zážitek. Nicméně počasí nám celkově nepřálo a tak množství a velikost úlovků bylo pod moje očekávání. Nicméně jako zkušenost s jiným typem rybařiny než se provozuje tady u nás, byla velmi poučná. A když to bralo (což ovšem zase nebylo tak často), tak jsme se dobře bavili.                                  

Musím ovšem zmínit nádhernou přírodu severu. Skalnaté podloží vytváří úplně odlišný ráz krajiny než u nás. Většina stromů jsou borovice, bojující o svůj život na kouscích zeminy mezi skalami. Mezi nimi rostou lány přesliček. Skály kolem fjordů a ostrovy jsou téměř holé, porostlé jen lišejníky, sem tam nějaký menší strom. Moře je tak čisté, že je vidět tak do 7-8 metrů hloubky. A co víc, i když je mezi přílivem a odlivem rozdíl asi 2,5 metru, není nikde, opakuji NIKDE, vidět ŽÁDNÝ odpad. Nikde jsem na břehu neviděl žádný, byť i malý papírek, obal od něčeho. Ani jednu plastovou láhev ! Ty tam jsou vratné. Kdyby tomu tak bylo i u nás. Nicméně přece jen jeden obal jsem našel. Zůstal jsem nad ním stát v údivu, ale pak jsem si uvědomil, odkud jsem. A začal jsem se stydět. Byl to český obal od oplatku Dellisa. Někdo si tento vý(dobytek) civilizace dovezl až od nás a tam ho sprostě vyhodil. Sakra, proč ??? Toto mě velmi mrzelo. Víc než to, že jsme sice ryby nachytali, i když jen menších velikostí.                                                                                                                                                                                                Očekávané trofejní úlovky nám zůstali skryty v hlubokých vodách Norského moře. Celá cesta proběhla bez větších problémů a zpátky se jelo o něco rychleji. Byla to moje první větší zahraniční výprava za neznámými rybami a cením si toho, že jsem tam jel s lidmi, které znám a které mám rád. Snad se nám někdy znovu podaří vyjet do jiných krajů za neznámými rybami, které tady nemáme a znovu poznat to, co se nám tady u nás poznat nepodaří.