Po delší odmlce, způsobené zimou, se musím trochu ozvat. Loňské podzimní rybaření proběhlo bez větších výkyvů-úspěchů. Ryby se nachytat daly a tak to bylo vše v pohodě. Větší úspěchy se sice nedostavily, ale to vůbec nevadilo. Jezdili jsme s kamarády na zdejší revíry a dělali vše pro to, abychom bez úlovku nezůstali.
Letošní zimní lovy začaly až v březnu. Nevím proč, ale jaksi vše nevycházelo tak, jak mělo. Přesto se naše feederové družstvo často setkávalo a kulo plány na letošní rybářskou sezónu. A to nejen závodní. Průběžně jsme v kontaktu jak elektronickém, tak i osobním a nebyl problém se sejít a diskutovat nad tím, jak a kde letos začneme. Začali jsme tedy obhlídkou vod v našem okolím i když mrzlo a stojaté vody byly zatím zamrzlé. Byli jsme posíleni o důležitého „člena“ našich výprav a tím nám ubylo starostí jak se na ryby dopravit i do větších vzdáleností.

Jak rozmrzly rybníky a pískovny, začali jsme aktivně vyhledávat ryby a chytat. V březnu jsme provedli dvě výpravy na jižní Moravu do Pasohlávek. První výprava byla spojena s návštěvou veletrhu v Brně, kde jsme se chvilku pokochali rybářskou  atmosférou, kterou vytvořili vystavovatelé a návštěvníci výstavy. Potkali jsme tam pár známých a nedočkaví vyrazili směr závodní úsek Dyje 7. Ovšem počasí nám vůbec nepřálo a rybám taky ne. Foukal silný vítr a zima byla fakt v tom větru odporná. Jedinému z nás čtyř - Vaškovi se podařilo ulovit dva cejny a to bylo všechno. Nicméně na rybách jsme byli a to bylo hlavní. Při druhé výpravě už to bylo o mnoho lepší. Svítilo slunce a ryby byly při chuti. Potkali jsme známé tváře a na lov se těšili jak malé děti. Jelo nás pět a každý si chytil pěkné cejny. Kromě mě. Nemohl jsem se dostat do ryby. Po promarněných záběrech a několika chycených ploticích jsem byl odměněn pěkným kaprem. To jsme však byli všichni. Dlouho brali cejni a kapři nakonec přijeli.

Je začátek dubna a chystáme se na naše první závody závody v Moravském Krumlově - Jarní Preston Feeder Cup. Podle předpovědi si s námi počasí bude hrát ruletu, ale hlavně, že už to zase začalo. Tak do toho !

 

Letošní ligová sezóna proběhla a já se musel podřídit nevalnému výsledku svého rádobyzávodění. Zpočátku mi chytání šlo, pak už kdovíproč ne. Moji dva kolegové chytali parádně a já jim jen z dálky sekundoval. Mé celkové pořadí kolem 30.místa dává spoustu podnětů k zamyšlení.

Co bude příští rok ? Uvidíme a nechám (třeba pozitivně) se překvapit. Jak to celé dopadlo z mého pohledu si přečtete zde :

Když se jede na závody, musí se naložit auto. Když se naloží auto, tak se jede. Když se přijede na závodní úsek, musí se auto vyložit. Když se vyloží, může se chytat. Když se chytá, závodník se na to musí připravit. Když se připraví, chytá, ale musí taky mít kde spát.

Čím víc jsem starší, tím víc si uvědomuji jednu věc. Potkal jsem mnoho lidí. S některými jsem se shodl, s některými jsem vycházel a vycházím normálně. Jiné budu mít pořád rád. Někteří mě však velmi zklamali. Nebylo jich mnoho a nemuselo to tak být. Některé jsem však ani poznat doopravdy nemusel. Přesto se na ně nezlobím. Jen je mi tak trochu nostalgicky. Jaké to mohlo být, kdyby se naše vztahy nepokazily. Bohužel se to už nedá napravit.

Kdo mně však nikdy nezklamal, byly ryby. Když jsem na ně šel, většinou jsem chytil. Když jsem nechytil, snažil jsem se aspoň zahlédnout, jak vyskočí z vody, seberou něco na hladině nebo nějaká malinká rybička poplave kolem břehu. A když nebyl ani náznak záběru a já po lovu odcházel od vody, věděl jsem, že ryby tam jsou a vždycky budou. Počkají na mě, až zase přijdu a budu s nimi až konce svých dnů.

Jiří Vitásek, konec července 2011

 http://www.fishing-feeder.cz/cs/mdl/info/1liga-cr-lru-feeder-2011---1kolo-mlada-boleslav